V měsíci březnu malí architekti dostavěli své domky

     Březen byl zvláštní měsíc. Byl výjimečně hodně krátký na to, abychom něco pořádně stihli. Na začátku jsme se radovali z toho, že se pomalu všichni zbavujeme nemocí a počet dětí ve třídě se začal navyšovat. S jarními prázdninami začaly počty zase klesat, až se nám provoz díky koronaviru zastavil úplně. Ale všechno zlé je i k něčemu dobré, aspoň si děti mohou pořádně odpočinout od kolektivu a naplno a dostatečně si užít své nejbližší.

     A jak jsme se radovali na začátku března? Pokračovali jsme v rozdělané práci, kterou jsme začali s mladými architekty v rámci projektových dnů. Zanechali nám 4 „rozestavěné“ kartonové domky, a tak jsme vytvořili party zedníků, následně pak pokrývačů a domy jsme pomocí barev a různých papírů „dostavěli“. Potřebovali jsme k tomu ale důkladnou procházku po obci, abychom pořádně prozkoumali, jak různé domy vypadají, jaké mají omítky a střechy. Jako malí řemeslníci jsme se osvědčili. Domy se nám povedly. Ze skupinek řemeslníků se staly 4 rodiny, které si začaly tvořit vnitřky domů, malovaly, tapetovaly, natahovaly koberce. Každý měl svoji roli. A pak už zbývalo jen se nastěhovat. Na nábytek a všechno potřebné vybavení jsme využili různé malé kostky, které jsme měli ve školce a moc jsme je dosud nevyužívali, a jak se nám teď hodily. Krásně jsme si naše bydlení zařídili, a protože má ve třídě každý z nás svého malého dřevěného panáčka nebo panenku, tak jsme se mohli v našich domečcích i pořádně zabydlet. Byla to paráda. Ale zjistili jsme, že postavit dům, vybavit si ho a zařídit není až tak úplně jednoduchá a rychlá záležitost.

     A co dělaly naše paní učitelky ve zbytku měsíce, když se o nás děti nemohly starat? Staly se z nich šičky: šily a šily (občas i páraly :-) ) tolik potřebné roušky. Kdo ví, jestli až se vrátíme zase do školky, budeme ještě roušky potřebovat, my i děti. Uvidíme. Brzy na shledanou se těší paní učitelky MŠ