Výlet do Horní Krupé za kůrovcem

     Lesy kolem nás trpí, všichni nadávají na kůrovce, tak jsme se rozhodli tohoto společného nepřítele lépe poznat.
     Brzy ráno 25. října jsme se sešli, někteří v autobusu, někteří u oudoleňské kapličky, a jen co se tyto naše dva gangy spojily, autobus se dal do pohybu směrem Borová, Bílek a konečně Chotěboř. Doprovodili jsme své bývalé spolužáky až ke škole Buttulova, počkali jsme si na spoj do Dolní Krupé a pěšky jsme pak pochodovali na Horní Krupou.
     V půl desáté (na prahu smrti hladem a vyčerpáním, samozřejmě) jsme stanuli v pelechu stromožravé nestvůry, v troskách lesa kdesi dva kilometry za Horní Krupou. Děti se seznámily s životem, jídelníčkem a běžnými zvyky lýkožrouta smrkového (jak jsme se ho naučili zdvořile nazývat) a zahrály si hru na rojení těchto brouků z čeledi nosatcovitých, čímž poznaly, jakou hojnost nachází tento živočich v monokulturních lesích.
     Paní lektorka pak děti poučila, jak vypadá zdravý a jak oslabený strom, a společně posoudili zdravotní stav lesa, ve kterém jsme se nacházeli. Pozorně procházeli podrost s nosem téměř u země, aby našli důkazy, že se les umí sám po kalamitě obnovovat, a vskutku, v podrostu se už zelenaly větší i menší semenáčky. Ani listnaté stromy nezůstávaly pozadu a šířily semínka, kam oko dohlédlo. S úžasem jsme poznali, že les se umí obnovit sám, navíc do podoby, která bude proti kůrovcům odolnější. Jediný, kdo v tom přírodě může a umí zabránit, je člověk.
     Vraceli jsme se domů s vědomím, že nikoli kůrovec, ale člověk je zodpovědný za kůrovcovou kalamitu, a že také jedině člověk může svým přístupem změnit (nejen) ekosystém lesa k lepšímu. Mgr. Pavla Polívková

• Vystoupili jsme z autobusu v Dolní Krupé. A šli jsme do Horní Krupé, A pak k Jelení studánce, kde jsme měli program o kůrovci. Měli jsme za úkol najít kůru, ve které jsou chodbičky od kůrovců. A jako druhý úkol jsme si zahráli na kůrovce a oslabené a zdravé stromy. Program byl pěkný, zajímavý a  poučný. Petra P., 4. r.
• V pátek jsme přijeli do Dolní Krupé, pak jsme šli přes Horní Krupou do lesa k Jelení studánce. U Jelení studánky jsme se v altánku na nasvačili. Pak jsme šli do lesa a tam jsme hráli hru na kůrovce. Pak jsme hledali kůru, která měla chodbičky od kůrovce. Pak jsme tu kůru šli prozkoumat. Pak tam byly pověšené provázky a na jeden provázek jsme měli pověsit kůru, listy, jehličí a větev z poškozených stromů a na ten druhý kůru, listy, jehličí a větev ze zdravých stromů. Pak jsme dostali klíče, jak vypadají semenáčky, a všichni jsme je hledali. A pak jsme dostali otázku: Jak vypadá les, když ho vysadí člověk? Odpověď: Stromy jsou vysazené v řadě. Pak jsme si každý měl najít semínko od buku nebo od břízy a zasadit si ho. Pak jsme šli zpátky do Horní Krupé a tam jsme na hřišti čekali na autobus. Bylo to moc hezké a hodně jsem se toho dozvěděla. Evička R., 5. r.